Iba jeden

Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud
zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
Muž: "Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít."
Soudce: "Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli
nechcete, aby vás přísedící už napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň
jedno polehčující vysvětlení."
Nato se muž rozhovořil:- Odehrálo se to následovně - bydlíme ve 13.
poschodí jednoho vysokého domu. V pr! vním poschodí žije rozkošná rodina
hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti
zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten
devatenáctiletý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká:
"V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví
pyrenejové."
Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří
se z ní pihy."
Já říkám: "To je pigment."
"Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané."
Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to
nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl
si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena!
s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec. Tedy moje žena:
"Miláčku, koukni se, co zde stojí!", otevře knihu, ukáže na jedno místo v
textu a říká:
"Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil:
"Ale miláčku, to je fracouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: La
Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza
Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."
"Ne", říká moje žena, "to musíš překládat doslovně: La Marquise -
slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV - pasák
15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka
prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece
objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
Já říkám: "Ty myslí! š lektora."
"Ne", říká moje žena, "lektor byl antický ř ecký hrdina."
Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra."
Já říkám: "To je hektar."
"Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar."
"Ne", říká moje žena,
"Nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou
jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím
umlátil...
Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel:
"Osvobozen, já bych ji ! umlátil už u Hektora..."